O našem sboru

Evangelická církev metodistická, farnost Plzeň 3- sbor Maranatha

 

  • Náš sbor je společenství lidí, kteří se hlásí ke svobodě svědomí a osobní odpovědnosti před Bohem. Nechceme nikomu předepisovat, jak má věřit. Snažíme se však lidem cestu k Bohu ukázat. Mnozí lidé mají k církvi všeobecnou nedůvěru, protože o jejím životě vědí jen velmi málo. Rádi bychom Vám pomocí těchto stránek dali nahlédnout, kam si třeba netroufáte.
  • Do našeho kostela, do kavárny, do školky i do společenství církve. Možná pak najdete odvahu setkat se s námi tváří v tvář. Věříme, že cesta k Bohu je otevřena v každém věku.
  • Jsme připraveni odpovědět vám na otázky, které nám zašlete na naši e-mailovou adresu nebo se s vámi osobně setkat.

 

Jestliže vás poslání a služba našeho metodistického sboru oslovila, příjďte mezi nás.

Bohoslužby

 

  • Lidé mají někdy pocit, že bohoslužbami musí sloužit Bohu. Moc se jim pak do toho nechce. To se ví, že modlitbami, zpěvem a kázáním Pánu Bohu moc neposloužíme. Ono je to naopak. Bohoslužba je služba Pána Boha nám, lidem. Abychom v neděli, ve sváteční den, kdy má práce utichnout, mohli se zastavit, popřemýšlet, srovnat si v sobě uplynulý týden. Ten pak Hospodinu předložit a žádat o povzbuzení a radu, jak dál. Poděkovat za to, z čeho mi bylo dáno radovat se a prosit za to, co se nepovedlo.  Prosit za to, co je před námi a především prosit za druhé, kteří si nežijí tak dobře, jak je nám dáno.
  • Bůh o bohoslužbách nabízí ku pomoci modlitby, slyšení jeho slova, množství hlubokých písní, slavení křtu a Večeře Páně (eucharistie), a také společné sdílení, setkání a rozhovory po bohoslužbách. Je také mnoho těch, kteří přichází zejména pro požehnání. Teprve po návštěvě bohoslužeb můžeme s plným vědomím začít přemýšlet o tom, jak Bohu sloužit, protože jsme mohli na sobě zakusit službu Boží - Bohoslužbu.
  • Nedělní bohoslužby jsou pro život našeho sboru vždy tím nejdůležitějším setkáním v týdnu. Setkávají se při nich všechny generace a skupinky. Prostor vždy mají děti, které po písních a čtení z Bible odcházejí na nedělku. Tam si vyprávějí biblický příběh, kreslí a vybarvují, zpívají, hrají hry a dovádějí. Podoba bohoslužeb není dána "navěky", jejich podobu upravuje staršovstvo sboru. Stále na nich pracujeme, snad i vylepšujeme, prohlubujeme.
  • Základem metodistických bohoslužeb je kázání, při kterém se snažíme zaslechnout jak Bůh mluví k nám osobně a jak smíme ve světle jeho Slova vidět své životy a jejich smysl. Základem kázání je nějaký text či příběh z Bible, který se kazatel (většinou farář) snaží vyložit (učinit srozumitelnějším). Když se to povede (díky Duchu svatému), tak najednou posluchač (i kazatel) zjistí, že mu Bůh skrze ten biblický text má co říct i dnes.
  • Jako ostatní protestanté slavíme dvě svátosti, křest a večeři Páně. Křtíme děti a dospělé. Všichni členové církve jsou pokřtěni na znamení Boží milosti a lásky a jsou pozváni do obecenství lidu božího do konkrétní sborové rodiny věřících. Pravoplatný křest vykonaný v jiných církvích neopakujeme.
  • Každou první neděli v měsíci a o svátcích také slavíme Večeři Páně (eucharistii) - je to zjednodušeně řečeno takové "kázání beze slov" - při přijímání kousku chleba a doušku vína je nám připomínáno odpuštění hříchů (víme, že je máme a že se s nimi žije dost špatně, ale že nám jsou odpuštěny), radost (z toho, že nám je odpuštěno; také, že víme o dobré budoucnosti, kterou Bůh lidem připravil a na kterou se těšíme). Také při ní prožíváme to, že všichni patříme k sobě, ať už jsme takoví či makoví - hezcí či oškliví, chudí či bohatí, zdraví či nemocní, radostní či nabručení, vzdělaní či prostí, mladí či staří. Proto taky při ní stojíme v polokruhu (zveme do něj i pokřtěné děti, které mohou přijímat také) a věříme, že se v tom kruhu setkáváme se všemi křesťany po celém světě, dokonce i s těmi, co kdysi žili anebo třeba teprve přijdou po nás.
  • Nedílnou součástí bohoslužeb je společný zpěv - zpíváme písně ze všech dob od těch starších (nad kterými možná někdy mládež trochu ohrnuje nos) až po nejmodernější (ty kupodivu většinou zpívají všichni rádi). Nezpíváme jenom tak, že nám to dělá dobře, ale snažíme se zpívat Pánu Bohu k radosti (a proto tolik nezáleží na hudebním sluchu, ale na otevřenosti srdce); písněmi se modlíme, vyznáme víru a tím jsme nakonec také spojeni se všemi, kdo takto zpívali a zpívají na celém světě a ve všech dobách.
  • Věříme, že všichni členové našeho společenství jsou povoláni do služby a ke svědectví. Pro všechny členy církve máme mnoho radostných úkolů ve sboru, doma i ve společnosti zcela podle vašich zájmů a obdarování: evangelizace, společenské a sociální služby, hudba, a mnoho jiných a samozřejmě každodenní život poslušnosti Boží vůle.
  • K bohoslužbám v neděli se nás schází kolem stovky. Když budete chtít přijít mezi nás, vůbec se nemusíte bát, nikdo vás neukousne (zuby si šetříme na společný oběd, který občas také míváme).

 


Biblická hodina

  • Středeční hodinka večer, při které společně uvažujeme nad nějakým biblickým textem. Bible je pro nás důležitá kniha. Proto se jí snažíme porozumět. I když věříme, že každý, kdo čte bibli, v ní může najít to podstatné přece jenom při společném uvažování je to ještě lepší. Člověk může dát dohromady to, čemu sám porozuměl s tím, jak tomu samému porozuměl nějdo jiný a zaslechnout něco úplně nového. Některé biblické texty jsou nám dnes už méně srozumitelné, a tak máme faráře, který by měl být (údajně) vzdělán o něco víc, aby nám ta těžší místa buď vysvětlil. Nebo alespoň ukázal různé možnosti výkladu anebo nakonec řekl, že tomu také nerozumí (proč by také měl, není to přece brouk Pytlík, jak ve svém profilu o sobě říká).
  • No a o tom všem pak společně mluvíme. Taky se při tom učíme toleranci. Přece jenom poslouchat tolik různých a často protikladných názorů, vyžaduje někdy trochu přemáhání. Třeba abych se nezasmál, když si myslím, že ten druhý řekl nějakou hloupost.
  • Schází se nás nyní kolem 15 a neplatí u nás, že biblická je jen pro staré. A to je na tom to hezké, že tu nad biblí společně uvažují staří i mladí. O to víc životních zkušeností a vzájemného obohacení. Pravidelně mezi nás jezdí i klienti z Terapeutické komunity na Vršíčku.

Čtvrteční oběd

  • V čtvrtek v poledne se schází pestrá skupina (především důchodového věku) ke společné krátké bohoslužbě s vysluhováním Večeře Páně. Po tomto bohoslužebném setkání máme společný oběd (za lidových 30,- Kč), který naše sborové kuchařky připravují více než deset let. Nejde jen o oběd, ale hlavně o společenství, rozhovor, poznávání a budování přátelství.

Domácí skupinky

  • Členové a přátelé sboru se setkávají i v průběhu týdne mimo sbor. Většinou je to v domácnostech jednotlivých účastníků. Domácí skupinky se schází k přemýšlení nad Biblí, ke sdílení jednotlivých účastníků, k zpěvu i modlitbám. Jejich rozpis naleznete v přehledné tabulce.